Krása ve středověku
Evropa
Ve středověku vnímala církev kosmetiku jako známku neřesti a nemorálnosti, a proto ji používaly pouze velmi bohaté ženy a prostitutky. Až od období renesance do počátku průmyslové revoluce se make-up stal součástí života obyčejných žen, pro které byla vítaným rozptýlením. Od nižších tříd byla očekávána práce venku na zemědělské půdě, proto se o krásu příliš nezajímaly. Evropané měli typicky světlou pleť, ale při pravidelném pobytu venku docházelo k jejímu ztmavnutí. Oproti ženám, muži nižších vrstev nepracovali tolik venku, a proto si jejich pleť zachovávala světlý odstín. Zástupci vyšší třídy měli bledou pleť. Ženy nižších vrstev se snažily pudrováním bílým práškem dodat svému vzhledu aristokratické rysy. I ženy vysoce postavené používaly tyto bělící pudry, aby získaly pleť co nejsvětlejší. Tyto pudry obsahovaly olovo a arsen, jehož následkem bylo otráveno a dokonce zemřelo několik žen. Královna Alžběta byla jednou z nejznámějších žen v Evropě, která používala bělobu, aby zachovala své tváři mladistvý vzhled, což mělo velmi významný vliv na distribuci a prodej kosmetiky Anglii i celé Evropě.