Kosmetika ve Starém Římě
Pokusy žen zvýraznit své přednosti a zamaskovat nedostatky jsou staré jak vesmír sám. V 17. století došlo k farmakologickému posouzení experimentálních kosmetických směsí, používaných již v dávných dobách Řeky. Například v dávných dobách byl známý kosmetický obličejový přípravek, mastná kapalná látka, která se používala ke skrytí nedokonalostí pleti. Ženy si ve starověku připravovaly kosmetické přípravky samy s použitím dostupných surovin, některé přípravky se vyráběly ze směsi voskové substance známé jako „Biacca“, která se roztavila do medu a poté přidala do žádané tukové látky. Obyvatelé Říma věděli o vysoké toxicitě této látky, dokonce lékaři pochybovali o jejích účincích, což však nezabránilo ženám, aby ji stále používaly. V knize Lucilla „Satyr“ v knize XVI. popisuje autor touhu po kráse: „kudrlinky, kosmetika, make-up a úprava zubů - za peníze, které na to vydáte, byste si mohli koupit nový obličej.“ Za zmínky stojí, že tato kniha byla napsána již v 2. století př. n. l.
Krása žen Starověkého Říma
Ženy hrály ve starověké římské společnosti velmi důležitou roli. Jejich zálibou bylo udržovat se vždy čisté a velmi upravené. Důležitou součástí vzhledu římské ženy byla dobrá manikúra.
Během republikánské éry dosáhla snaha dobře vypadat vrcholu. Aby si zachovaly pokožku v dobrém stavu, používaly ženy různé krémy, mýdla a oleje získané z rostlin spolu s tukem zvířat.